Bílé elektro: Pračky

Domácí pračka je poloautomatický stroj určený k praní, vyváření a odstřeďování špinavého prádla, tedy oděvů a jiného textilu. První pračku sestrojil Angličan Stender kolem roku 1750.

Termín pračka se obvykle používá pro stroje peroucí vodním čisticím roztokem – na rozdíl od chemického čištění, které používá jiné čisticí chemikálie a je obvykle provozováno ve specializovaných provozovnách veřejných služeb. Velké pračky zejména na ložní prádlo jsou také užívány ve velkých prádelnách určených pro hromadné praní prádla, například pro nemocnice či armádu. Zde se v minulosti používaly velké bubnové pračky s vrchním plněním.

Základní typy automatických praček

Moderní automatické pračky pro domácnost se vyrábí ve dvou základních provedeních :
s předním plněním z boku – viz obrázek
s vrchním plněním

Pračka se sušičkou

Pračka může být vybavena i sušičkou prádla. Běžně se sice sušička vyrábí jako samostatný stroj, ale pro úsporu místa nebo námahy s přemisťováním prádla mohou být funkce obou strojů sdruženy.
Nevýhodou těchto strojů je, že kapacita sušičky je většinou poloviční proti kapacitě pračky. Znamená to, že při využití obou funkcí lze prát jen polovinu běžné náplně prádla, nebo je třeba před sušením polovinu prádla odebrat. V současnosti jsou už některé pračky se sušičkou schopny provádět obě funkce bez přerušení a s plnou náplní prádla.

Vířivé pračky

Donedávna se prodávaly také klasické vířivé pračky, což byly stroje založené na vířivém pohybu prací lázně s prádlem, který obstarávala malá vodní vrtulka poháněná běžným elektromotorem. Některé typy se také prodávaly ve dvojici s odstředivkou.

Ruční pračky

Dodnes se ale také používají i jednoduché ruční pračky. Jedná se o levný stroj poháněný manuální lidskou silou pomocí kliky, jež otáčí velkým rotačním pouzdrem, ve kterém je umístěno prádlo s vodou a pracím prostředkem.